|
|
Skrze nasáklý mrak
Gajdošová, Kristýna ; Konvalinová, Kateřina (oponent) ; Bena, Julie (vedoucí práce)
Ve své práci shromažďuji a zpracovávám vzpomínky a pocity, které sbírám na rave párty a po nich. Tyto párty vnímám jako dočasnou autonomní zónu, umožňující vyjádření a překonání tíživých i radostných, kolektivních a zároveň individuálních pocitů. Prožitky z protančených večerů prosakují do mého každodenního života a ovlivňují mé vnímání post-subkulturního světa. Vjemy z tanečních událostí jsou pro mě přitom víc než jen nositeli či ukazateli subkultury. Jsou pro mě zásadními, formativními zkušenostmi, jež následně zprostředkovávám a využívám k vytvoření objektů, které mi pomáhají vjemy komunikovat a reflektovat. Svůj zájem dále obracím k prozkoumání vlivů (post)subkultur na mainstreamovou vizuální kulturu, v níž dochází k jejich komodifikaci a rozpouštění. Prožité situace před, během a po párty se stávají průsečíkem mého zájmu mezi rave kulturou a současnou uměleckou scénou, na kterou je napojená a do níž proniká.
|
|
|
Angažované drama všedního dne (Francouzské sociálně angažované drama přelomu 19. a 20. století)
Vokáč, Tomáš ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent) ; Kyloušek, Petr (oponent)
Mgr. Tomáš Vokáč Angažované drama všedního dne (Francouzské sociálně angažované drama přelomu 19. a 20. století) Disertační práce Abstrakt Práce popisuje zásadní ontologickou proměnu charakteru francouzského dramatu na přelomu 19. a 20. století a na základě analýzy příkladových dramat určuje sociálně angažovanou a společensko-kritickou tematiku, které je východiskem pro moderní francouzské drama 20. století. Práce definuje základní vývojovou linii společensky angažovaného dramatu, která začíná tvorbou naturalistických autorů Émila Zoly a bratrů Goncourtů, pokračuje v podobě dramatiky Henryho Becquea, odhaluje divadelní autory seskupené kolem Théâtre Libre André Antoinea, především dílo Jean Julliena a jeho teorii "živého divadla" a vyúsťuje v definici dramatu Eugèna Brieuxe, Françoise de Curela a částečně i Octava Mirbeaua. Jako pandán k této linii je pak popsán opačný charakter francouzského divadla a dramatu konce století. Práce nabízí srovnání s dobovým vlivem bulvárních a subvencovaných divadel, odkazuje k symbolistickému divadlu, k tvorbě pozdních parnasistů a detailněji popisuje drama veršovaného neoromantismu prezentované tvorbou Edmonda Rostanda, Jean Richepina a dílčím způsobem i Théodora de Banvillea. Zároveň práce zasazuje linii sociálně angažovaného dramatu do kontextů myšlenek moderny v...
|
host ::
RSS.